Kreativita, představivost, nápaditost

Co vás při těchto slovech napadá…to mají jen talentem obdaření umělci, tvůrci, kreativci…

Ne,ne, ne …kreativita není jen talent, ale je to způsob myšlení a přístupu! Myšlenky vám naskakuji jedna za druhou ani nevíte odkud…

Máte to taky tak? Napadají vás nápady a cosi vás nutí je realizovat. Já jsem možná v tomto trochu extrémní, poněvadž mě moje nápady prohnaly přes půl světa ,  dohnaly založit si s manželem vlastní grafické studio a vydat několik knížkoher,  postavit dům v lese, jet s dětmi na backpackerskou cestu na Borneo …  A věřím, že i vy žijete neobyčejné nápadité životy.

Ale to je teď jedno…důvod proč píšu tento příspěvek je hlavně ten, že potkávám a slyším o mladých lidech po škole, co prostě nemají nápady a nenapadá je co se životem? Zamýšlím se nad tím,  že se snad nenaučili kreativně myslet. Nemají nápady a odvahu padat a vstávat a tak se učit stále dokola. Jestli je náhodou spotřební počítačová a televizní superzábava , vychytané superhračky  a vize být SUPER náhodou nepřipravily o možnost používat svou kreativní mysl? Jestli je náhodou společnost postavená na honem za výsledky a znalostmi  nepřipravila o možnost naučit se radosti z tvoření. Kdoví jestli si ještě umí užívat radost ze získávání zkušeností stylem pokus omyl.

Možná mají mnozí super znalosti a vědomosti, ale pokud mají bloklé kreativní myšlení tak jsou pěkně v háji. Dost pravdy na tom, že většina významných osobností  typu Steve Jobs, Richard Branson, Mark Zuckerberg, Bill Gates a další nikdy školu nedokončili.

Čím dál víc si uvědomuji jaký je rozdíl mezi naším dětstvím a dětstvím našich dětí. My jsme museli být kreativní, abychom vyplnili nějak čas. A bylo to super! Já osobně si pamatuji, jak jsem si šila plyšáky, pletla, lepila, kutila… v televizi toho moc nebylo a počítačové hry taky ne…takže naše mozkovny se musely něčím zabavit. Naštěstí jsem taky vyvázla z tátovy touhy udělat ze mne tenistku a jsem tomu dnes ráda…ten vzácný nápaditý čas bych trávila drilem na kurtu.

7 let jsme žili s dětmi v centru Prahy a byla to rozhodně zajímavá zkušenost. Dětská hřiště jsou v rámci možností krásná…ale, tohle je na houpání, tohle na klouzání, tohle na lezení, tohle na točení…  Ne, že by to bylo úplně špatně, ale moderní život nás vede po až příliš bezpečných, předurčených cestách. Více věci používáme, spotřebováváme, než sami vymýšlíme a tvoříme.

Pak vezmete děti do lesa a rázem jsou v jiném světe, kde je vše na nic a nebo taky na VŠECHNO co vás napadne.  A taky že jo… význam klacku v rukou malého dítěte rázem nabývá nedozírných rozměrů meč, sloup, ohrada… Nemusíte se držet chůze po vymezeném chodníku vytýčeným směrem a vhodnou rychlostí…  tady startuje volné kreativní plynutí mysli.. Stokrát tleskám lesním školkám, kde se dětská mysl rozplývá ve své nekonečné představivosti a volnosti.

Zkuste si sami vzít klacek o ruky až budete v lese… přestaňte na chvíli přemýšlet a jen se pozorujte co s ním začnete intuitivně dělat…možná uvidíte odlesk vašeho já…budete se o něj opírat, šťourat do někoho, otáčet s ním ve stylu žongléra, útočit na neviditelné nepřátele…  nechte se překvapit.

Spousta dětí ráda a hezky kreslí. Můžou namalovat domeček u něj stromeček a na nebi sluníčko a hotovo… nebo taky kočku co vylezla na strom u domečku ke kterému právě přiletěl superman, aby ho zachránil před požárem a tak dááááál…tady vznikají  příběhy …tady se odevzdávají  do rukou fantazie a představivosti.

Všimněte si, jak si malé děti dokáží hrát, komponují příběhy, staví úžasné stavby z kostek…to nejsou momenty, o kterých by nějak extrémně přemýšlely… jejich mysl prostě plyne, učí se z chyb a frčí do neznáma. Všimněte si také, jak občas někomu jeho dětská kreativita mizí, zanechána ve školce a na prvním stupni základky.

Vytvářejme dětem prostor, kde mohou plynout a nechat se vést volným tokem představivosti.

 Miluji citát Alberta Einsteina

“ Logika váz vezme od A do Z, ale představivost vás dovede kamkoliv!“

Tvořte, tvořte, tvořte…teď mě napadá, že právě proto mě možná osud zavál k Netvořicům…

Lucie