S dětmi po Indonésii I.

aneb proč vyrážet za hranice poznaného

„Měsíc na cestách dá dětem víc než měsíc v lavici!“

Kdykoliv jsem tuto větu pronesla před nějakým cestovatelem při našem putování po Indonésii, tak nadšeně souhlasil. A je to i moje životní zkušenost, kterou jsme chtěla dětem dopřát. Mé cesty by daly dohromady tak 3 roky toulání světem a díky tomu jsem tím kdo jsem.

Hlavní zkušenost promítající se do každodenního životního principu je odvaha chodit za hranice poznaného. Výpravy za hranice bezpečného pohodlí se dají uplatnit jak v nápadech pracovních, tak i životních. Člověk má odvahu stále nahlížet za roh a je zvědavý co tam najde. Je hnán zvědavostí na neočekávané. Nebojí se věci dělat jinak než obvykle. A blbá zkušenost je vlastně užitečná zkušenost. Mám pocit, že se tento princip nějak společensky vytrácí. Zvykli jsme si mít vše zabezpečené, pojištěné… Odvaha se kterou se dá vyrazit do Afriky nebo založit firmu se mnohdy smrskne jen na odvahu rozpálit to na dálnici nepovolenou rychlostí.

Celá naše výprava do Indonésie si kladla za cíl vytrhnout celou naši rodinu ze zrychleného životaběhu, odpojit nás od všech možných sítí, vyladit naši rodinnou rozhozenost, načerpat inspiraci životní i kreativní a samozřejmě poznat další části této rozmanité země. Byli jsme s manželem odhodlaní chlapcům ukázat svět z druhé strany. Jak se dá žít spokojeně i bez komfortu. Chtěli jsme být spolu a poznat naší planetu z té přírodní divoké stránky.

Severní Sulawesi (Celebes)

První třetina cesty v části severních Sulawesi byla aklimatizační a poznávací. Prvních pár dní jsme strávili na úžasné potápěčské lokalitě na ostrůvku Bunaken poblíž města Manado. Pokoj s výhledem na moře, prázdniny jak mají být. Nádherný korálový útes kousek od pláže. Akorát David si sebou přivezl nějakého vira a pár dní ho zužovala horečka. Celkově mě velmi překvapilo, že i když právě nemocí se na cestách člověk nejvíce bojí, tak jsme to všichni brali vcelku v pohodě. Však jsme měli lékárnu klasickou i homeopatickou důkladně vybavenou. S vědomím, že vše pomine a to zlé se zapomene se to snáší lépe.

Tvořivá pohoda v hamace – Bunaken

Korálový ostrůvek Siladen poblíž Bunakenu

Korálové rybky kousek od pláže u našeho hotýlku

Po mořském antre jsme odjeli do hor k městečku Tomohon do nádherného hotýlku Katrin Weise – Green Lake Retreat umístěném v kráteru staré sopky. Dva dny v příjemném horském klimatu nám přišly vhod. Trochu jsme prozkoumali místní vnitrozemí, pokochali se okolím hotýlku s nádherným výhledem a pak se přesunuli na jiné místo stejné majitelky do Pulisanu.

Příběh Katrin Weise mě velmi oslovil a je ve zkratce asi takový: Německá antropoložka během pobytu na univerzitě v Manadu ráda objevuje na motorce zajímavá zákoutí Sulawes. Jednou dorazí na tuto pláž kam už ani silnice nevede. Je uchvácena její krásou a panenskou divokosti. Tak se rozhodne tu vybudovat hotýlek s bungalowy. Džungle se tyčí hned za poslední chatkou, silnice končí kilometr od pláže (pak se musí pěšky). Elektřina jde jen pár hodin denně, není tu internet ani jiné hotely, příboj omývá bělostné písčiny dlouhé pláže zaklenuté příkrovem mohutných stromů. Je tu krásně. Katrin zde plně využívá panenskou podmanivost místního prostředí, ale hodně dává i místní komunitě, které vytváří pracovní příležitosti, podporuje školu a adopci na dálku. Tahle vyváženost se nám moc líbí. Miluji tyhle osobité příběhy.

Toto místo v nás otevírá tvořivé pocity. Kluci staví den co den obrovské písečné hrady, blbnou ve vlnách, písečná pláž se občas stane školní tabulí, jež se plní trojúhelníky a kružnicemi… Já si kreslím obrázky pro novou hru ve stínu obrovských stromů a oni mi sami lezou z tužky na papír. Lukáš se pustí do svého prvního literárního veledíla – dobrodružného vyprávění. Plní příběhem stránku za stránkou a psaní ho zcela pohlcuje. Tomáš si zas přijde na své při focení nártounů a endemických makaků v nedalekém národním parku Tankoko. Jídlo je luxusní, i děti si pochutnávají. Ano, jsme tu správně.

Vřele doporučuji www.pulisanresort-sulawesi.com

V dalším blogu se dozvíte něco cestě do jednoduchého života v původním přírodním ráji v Západní Papui a v posledním blogu pak shrnutí přínosů naší cesty a o chlapské výpravě na Komodo.