Západní Papua – ráj u lidožroutů II.
Tři generace od doby kamenné
Také se vám zdá riskantní vyrazit s dětmi do tak odlehlé oblasti jako je Západní Papua? Ale čeho se vlastně člověk bojí? Bojí se neznámého? Bojí se, protože neví jak kvalitní a dostupná je lékařská péče? Bojí se komplikací?
Každé vykročení z postele je svým způsobem riziko, které denně překračujeme, ale protože prostředí známe, tak nás neděsí. Chodit za hranice známého je po staletí principem většiny obyvatel planety a nás bělochů zvlášť. Díky tomu jsme tam kde jsme. Bohužel žijeme ve století strachu a reálného i zmedializovaného násilí a katastrof. O co těžší nebo v nevědomém rozhodování lehčí to měli cestovatelé a objevitelé v předminulém století, kteří se vydávali absolutně do neznáma.
Když se o rok dříve pro návštěvu tohoto vysněného podmořského ráje rozhodl Tomáš, tak mi zatrnulo. Ale strýček Google dnes už ví skoro vše. Když se neznámé promění ve známé, tak se strach promění v touhu. Souostroví Raja Ampat pro nás byl vždy úchvatná nedostupná odlehlá destinace. Při slově Papua vám automaticky naskočí slovo – lidožrouti. Lidožroutsví tu už dávno odzvonilo. Křesťanští misionáři tu odvedli kus práce. Tradiční zvyky si víc drží kmeny v horách. Pobřežní etnika si málokdy vybudují tak pevné tradice, aby odolaly moderním vlivům. Moře jim dává větší jistoty než horský prales a nemají tak potřebu vytvářet si tak pevná pouta k tradičním rituálům a zvykům.
Během posledních let se díky vnitrostátní letecké dopravě mnoho míst stalo dostupnější. To sem přilákalo první nadšence a vědce. Za poslední 4 roky se v této oblasti rozmohl zajímavý business místních obyvatel podporovaný nadací na ochranu této oblasti. Lidé si u svých domovů nebo na nádherných opuštěných plážích začali stavět jednoduché domečky pro turisty tzv. HOMESTAY. Je prostě lepší peníze dostávat od turistů, než lovit ryby dynamitem nebo je prodávat lacino cizím překupníkům. Je tu dost lidí, kteří chápou pojem udržitelný rozvoj a snaží se v duchu tohoto principu vzdělávat místní obyvatele.
Na stránkách www.stayrajaampat.com se rázem dozvíte vše co potřebujete. Lidé tvořící tyto stránky se v rámci neziskové organizace starají o vzdělávání místních novopečených „podnikatelů“. Působí tu i nadace monitorující stav korálového útesu, která se také podílí na ekologickém vzdělávání dětí a obyvatel www.barefootconservation.org
A jak je to s tou lékařskou péčí?
Jsem překvapená, jak moc si všichni dělali starosti o naše zdraví. Každý cestovatel ví, že s běžnými nemocemi mu pomůže jeho vlastní lékárna. Úrazy a přírodní katastrofy se nedají odhadnout, tak asi nemá smysl se tím strašit. To je ta malá míra rizika, kterou člověk při cestách kamkoliv i po Evropě musí zvážit. Těžko říct jestli víc lidí zemře při úrazu v blízkosti domova nebo spíš na cestách. Já bych sázela na to první, protože na cestách jste víc soustředěnější. V našich obavách hraje velkou roli filosofická otázka našeho vztahu ke smrti. Jestli ji vnímáme jako absolutního strašáka nebo jako partnerku, která na nás někde tak jako tak čeká. Jde hlavně o to, jak strávit čas, než na ni narazíme.
Pokud cestuji kamkoliv a začnou mě nahánět katastrofické myšlenky, tak si říkám. Co tě nezabije, to tě posílí. Všude, kde spokojeně žijí přátelští lidé, děti, ženy, tam se dá nějak přežít. Ale zase takový dobrodruzi nejsme. Lidé z mého okolí podnikají daleko šílenější výpravy, na které bych neměla ani psychicky ani fyzicky. Každý máme své hranice postavené jinak.
A proč jsme vyrazili až na Raja Ampat?
Věděli jsme že je to nádherné místo s jednoduchým ubytováním, elektřinou pár hodin denně a jednoduchým jídelníčkem z místních zdrojů. Papuánci jsou milí lidé křesťanského vyznání, které se dobře doplňuje s přírodním animismem. Jsou pouhé tři generace od doby kamenné, tak je nesmírně zajímavé vnímat u nich prapůvodní rysy lidství. Jejich upřímnou spokojenost z každodenního bytí. Děti tu vyrůstají v konceptu kontinua. Je jich tu plno a není tu slyšet vztekání, dohadování… Při pohledu na jejich radostné hrátky mě napadá, co by to bylo za hřích je narvat do systému. Systém tu ovšem panuje. V každé vesnici najdete kostel a v každé druhé i školu.
Lidé se tu moc nepředřou a to myslím zachrání místní prostředí před překotným růstem ve stylu megahotelů. Dokonalý hotelový servis v homestay také nelze očekávat a to zas odradí zhýčkané turisty. A to je dobře, doufám že sem proto budou jezdit lidé, kteří tento autentický způsob berou. Ano, jsou tu i luxusní hotely, ale za opravdu vysoké ceny.
Každé pivo, každá plechovka Coly, které tu vypijete vás zatíží myšlenkou, co se stane s vaší plechovkou. Jihovýchodní Asie nemá dobře vyřešený svoz a likvidaci odpadů a Ampat už vůbec ne. Nejlepší je sem žádné zboží produkující odpad nevozit, nebo odpad odvézt alespoň pryč. My jsme náš pytlík s odpadky odvezli do hlavního přístavu, ale ani tak jsme z toho neměli dobrý pocit. Co s ním asi bude??? Vlastně nechápu, že lidé umí létat do vesmíru, ale neumí vyvinout technologii pro lokální likvidaci odpadu.
Sprcha byla jen ohrádka z palmových zástěn, kýbl s vodou a naběrátko na vodu. Zato však s výhledem na mléčnou dráhu skrze koruny palem. Vše bylo jednoduché a o to více příjemné, neb nás to vracelo někam k našim kořenům bytí.
Chtěli jsme alespoň týden žít na takovém místě a sledovat co to s námi a dětmi bude dělat. Očekávali jsme náročné momenty. Hlavně se nám potvrdilo, že kluci neocení místní pálivou stravu, sestávající z rýže, ryb a sem-tam nějakého listí. K pití jen čistá voda a čaj. Vznikalo kolem toho hodně dohadů. Kluci méně jedli a občas byli dost hladoví. Nám nečiní problém přijímat věci tak jak jsou, ale oni se to musí učit. V kombinaci s pubertální protivností to nebylo vždy harmonické:) Ale šli jsme do toho s tím, že jedině krizové situace mají možnost nás někam posunout.
Mnohokrát se stalo, že se jim nechtělo na výlet do neznáma, ale nakonec zářili nadšením. A to je schema, které si musí člověk zažít. I když se nám do něčeho nechce, tak to nakonec má smysl.
Zdejší podmořský svět nás všechny absolutně uchvátil. Zprávy o místní největší mořské biodiverzitě nelhaly. Poprvé jsme plavali mezi obrovskými mantami!!! Nepopsatelná nádhera setkání s těmito třímetrovými obry. Korály jsou tu také ve velmi dobré kondici a je jich tu na 600 druhů. Mořské dno se tu hemží hejny malých i velkých pestrobarevných rybek roztodivných tvarů. Souostroví je tvořeno tisíci malých ostrůvků, které tvoří nádherné scenérie. Byla jsem na různých místech planety, ale tohle nasadilo laťku hodně vysoko.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.