Kořeny a křídla
Myslím, že to bylo v románu Záhir od Paola Coelha, kde jsem narazila na toto slovní spojení. Váže se k němu nějaké arabské rčení, ale sama už nevím jaké. Ve mně tehdy velmi silně zarezonovalo, jako dokonalý princip, kterým můžu držet vlastní život a vztahy v klidu a rovnováze. Mám spokojenou rodinu, dům dle našich představ na krásném místě, prostě Domov s velkým D. Je to cíl, ke kterému jsme dlouho směřovali. Teď se stal milníkem a my jdeme dál. Pocítila jsem jak neuvěřitelný zdroj síly „Domov a rodina“ poskytují. Rodina je nádherná propletená kořenová síť, která nás může naplňovat radostí a štěstím. To jde ruku v ruce s tím, když se o ni staráme s láskou. Když si ale člověk nedopřeje křídla a odstup, tak vás kořeny pohltí a začnou dusit. Hranice mezi tím, kdy nás kořený sytí a kdy nás dusí je tenká. Každý občas potřebuje ulítnout za svými nápady, sny a svobodou.
Známe všichni rodinné příběhy, kde touha po upíraných křídlech vedla k rozchodu. Muž nebo i žena bouchne dveřmi a jde pryč. Upláchnou za svobodou a pak zjistí, jak moc jim tento rodinný zdroj energie chybí. Co si o tom myslíte? Začaly je dusit kořeny? Nenaučili se z nich čerpat sílu, neuměli si dopřát křídla v rámci rodinného života? Proč se tolik lidí rozchází? Neumějí v sobě vzájemně probouzet opravdové ženy a muže, a proto je raději hledají jinde.
Zdá se vám, že je to pro děti příliš dospělácké téma? Nemyslím si to. My sami jim jsme vzorem.
Nedávno objevila ještě tento citát od J. W. Goethe: „Děti by měly dostat od svých rodičů dvě věci: Kořeny a křídla. Kořeny směřující do minulosti a křídla, volnost a svobodu, mířící k zodpovědné budoucnosti.“
Je to princip, který nás provází celým životem. Vědomí, že jsme zakořeněnou součásti rodiny a společnosti, ale současně máme svůj okřídlený život, je to nejlepší, co můžeme dětem ukázat.
Význam těchto dvou slov může znamenat pro každého něco jiného. Pro nás s Tomášem jsou to cesty na blízká i velmi vzdálená neznámá místa. Na pozadí cizích míst můžeme z odstupu a kontrastněji vidět co se děje s našimi kořeny. Naše cestování i vzájemné krátkodobé opouštění považuji čím dál více za investici, než jen vydaný čas a peníze.
Hledejte svůj vlastní význam kořenů a křídel.
Přeji hodně štěstí
Lucie
Obrázek jsem nakreslila pro sérii inspiračních obrázků pro malé i velké CESTA K SOBĚ.
Počet komentářů: 1
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Tento citát máme moc ráda. Ale přiznám se, že ho chápu a vykladam si jinak. Rodiče by měli dětem dát kořeny – od mala dětí učit významu rodiny, pěstovat rodinné tradice, učit děti jakési úctě k rodičům, směřovat děti, aby si vážily rodinného bohatství (nemyšleno materiálního). Kořeny ve smyslu dát dítěte jistotu, že když bude mít problém, stále jsou tu pro něhož rodiče (ovšem v rozumně míře :)). Křídla jsou pro mě synonymum samostatnosti. Rodič vpustí dítě do světa, musí se smířit s tím, že role rodiče se posunula jinam, nedělat si nároky na „své malé dítě“, neomezovat ho v životních krocích. To samé platí i v kontextu dítěte, nyní už dospělého člověka zodpovědného sám za sebe…